Náš pobyt se pomalu blíží ke svému konci a nás čekal ještě jeden větší výlet. Chtěli jsem ještě před odletem do teplých krajů poznat západní pobřeží jižního ostrova. Je zde několik turisticky oblíbených míst, která jsme rozhodně nemohli nechat bez povšimnutí.
Abyste se dostali z východního na západní pobřeží, musíte nejdříve překročit hory uprostřed ostrova a to nejde jinak, než že přes ně přejedete. Takhle nás hory vítaly sluncem.
Ukázaly nám i jakýsi zvláštní mrak či mlhu, která se vznášela jen na malém úseku a vypadala magicky.
Foxův ledovec nakonec vypadal trochu jinak, než jak jsem si ho představovala. Led byl smíchán s kameny a proto zážitek nebyl tak velkolepý. Nicméně i přes tu kamennou suť jste mohli zahlédnout namodralou barvu ledu, což svědčí o dlouhověkosti ledové masy.
Ledovec Františka Josefa neboli Franz Josef glacier byl hodně vzdálen od pozorovatelského stanoviště a i když celé údolí před ním bylo ponořeno do mlhy, na ledovec nacházející se ve vyšší nadmořské výšce svítilo slunce a vytvořilo tak velice fotogenickou podívanou. Pak ho tedy zakryl z pravé strany mrak a bylo po focení.
Když už jsme nemohli pózovat přímo s ledovci, tak jsme alespoň ukecali jednoho rangera, aby se s námi vyfotil. Vlastně to bylo docela jednoduché, vůbec nic proti tomu nenamítal.
Navštívili jsem také pozůstatek hornické činnosti - tunely ve skalách. Vedla k nim dlouhá cesta a pak to nebylo nikterak výjimečné, ale někteří tam museli jet, vidět to na vlastní oči a hlavně si vlézt do tunelu, co kdyby tam byl nějaký zapomenutý poklad, že :-)
Co však určitě stálo za návštěvu bylo místo Hokitika Gorge, kde jsme mohli vidět naprosto úžasně modrou řeku, takto zabarvenou díky tomu, že do ní vtéká voda z ledovce.
Město Hokitika je proslulé tím, že zde moře vyplavuje zvláštní zelené kameny, které jsou sbírány a používány na výrobu šperků (hodně drahých šperků). Petr mi slíbil, že když najde nějaký zelený kámen, tak mi z něj taky něco vyrobí, tak jsme chodili sem a tam po pláži a hledali, ale neměli jsme štěstí. I když za mokra ty kameny vypadaly zeleně, po usušení byly šedivé a nic moc krásné. Takže smůla, šperk nemám.
Alespoň jsme se zašli podívat na svítící červy do jednoho zákoutí mezi skalami v Hokitice. Červíci tam viseli ze skal nebo ze stromů a svítili na nás zadečky.
Poslední zastávka nás pak čekala na Palačinkových skalách. Jsou to zvláštně vytvořené skály z vrstev, které opravdu vypadají, jako když na sebe naskládáte palačinky. Skály jsou na mořském pobřeží a proto je formují vlny. Ty mezi nimi dělají různé cestičky a tunely. Na fotce můžete pozorovat gejzír, který vytryskuje právě díky nárazu vlny - vzduchová bublina ve skále se rychle zaplní vodou a vzduch s sebou nahoru vezme i vodní tříšť a udělá zajímavý gejzír. Skály je lepší navštívit při přílivu, to je efekt gejzíru a doprovodných zvuků z nárazů vln největší.
Na předposlední fotce můžete zkusit uvidět ve skále různé tvary. Třeba indiána nebo různá zvířata. Dole je pak informační tabule o této zvláštní skále.
