Thursday, December 26, 2013

Mordor - Tongariro trek

Před Vánoci jsme se vypravili na jeden z nejkrásnějších výšlapů Nového Zélandu, do pohoří Tongariro. Natáčelo se zde mj. několik scén z trilogie Pána prstenů. Zrovna na hoře, kterou vidíte na obrázku pod textem, se natáčely scény z Mordoru. Filmový štáb tu v zimě "obíhal" kolem hory a hledal, kde je to nejlepší místo pro natáčení. Nakonec scény vznikly na několika místech hory. Na tuto horu jsme nevystoupali, protože byla pod sněhem a pro výstup na ní je potřeba mít speciální vybavení (mačky, cepíny, rum, apod.).
Mordor - hora Ruapehu

O něco nižší je pak hora Ngauruhoe, která je v létě bez sněhové pokrývky a je možné na ní vystoupat. My jsme si jí z časových důvodů prohlíželi jen zespodu.

Hora Ngauruhoe
Cesta pohořím Tongariro se liší od jiných vrcholových výšlapů výskytem projevů geotermální činnosti. Narazíte zde na páru stoupající se země, podivně zbarvená jezera a zaschlou lávu.

Vuklanicky aktivní zóna. V roce 2012 poničila erupce jednu z turistických chat v oblasti. Chata ještě není spravená.
Blue lake - modré jezero
Pohled do údolí na vulkanická jezera
Zaschlá láva

Wednesday, December 25, 2013

Rotorua

Nový Zéland se nachází na hranici Australské a Pacifické litosferické desky. Tento fakt se projevuje výskytem zemětřesení, při kterém občas padají i domy. Najdeme zde i mnoho kráterů (aktivních či vyhaslých) a v centrální části severního ostrova spoustu čadících děr v zemi, ze kterých tryská sem tam horká voda. My jsme měli možnost pozorovat některé z těchto jevů naživo v oblasti města Rotorua. První co vás v Rotoruře upoutá je všudypřítomný sirovodíkový smrádek a pára stoupající z některých míst v zemi (třeba z díry v parku nebo z díry na něčí zahradě). Pokud nechcete příliš utrácet a přesto vidět zajímavé věci, můžete navštívit zdejší veřejný park a pozorovat bublající bahno nebo zkoušet teplotu vody ve zdejším rybníku (rozhodně není studená).
malý rybníček v parku s horkou vodou
velký rybník s teplou vodou (ta pára není ranní opar)
opět velký rybník v parku ve městě Rotorua
Poblíž města Rotorua se nachází i stejnojmenné jezero, jehož jméno přeložené z Maorského jazyka znamená "Druhé jezero". Toto jezero má rozlohu 79,8 km2, což je jednou tolik, než činí rozloha vodní nádrže Lipno (48,7 km2).
Ostrov v jezeře Rotorua, osídlený výhradně ptáky
Mezi největší lákadla města Rotorua patří geotermální park Whakarewarewa. Najdete zde spoustu projevů geotermální činnosti gejzíry počínaje a bublajícím bahnem konče. Toto místo je také důležitým centrem maorské kultury. Můžete se projít replikou maorské vesnice či se podívat na vystoupení zdejších Maorů.

Maorské vystoupení
Jezero Champagne
Pára z jezera Champagne

Gejzír Pohutu v oblasti Whakarewarewa chrlící několikrát denně

 Pohled z výšky

Jezírko, kde je možné si nechat připravit oběd


Sunday, December 8, 2013

Poloostrov Coromandel - údolí Puketi

Na návštěvu poloostrova Coromandel jsme měli jen trochu času, proto jsme se rozhodli pro výlet do údolí Puketi. Toto údolí je zajímavé pozůstatky hornické činnosti v historických zlatých dolech Broken Hills. Jak jsme mohli na vlastní oči vidět je údolí v dnešní době docela divočina. Před zhruba sto lety (od roku 1912) zde však žilo více jak 200 důlních dělníků, kteří kutali zlato. Původním plánem bylo vytvořit zde celý okres zaměřený na těžbu, nicméně zhruba za dva roky od zahájení těžby se zjistilo, že tu toho zlata není zase tolik, a že se nevyplatí pokračovat v původním plánu. V malém měřítku se zde těžilo ještě do roku 1923, trvalé osídlení se však nekonalo. Dnes jsou tu k vidění zbytky kolejí, tunely ve skalách, staré štoly se zrezivělými důlními vozíky. Žádné zlato jsme nenašli, bohužel.





Na poloostrově Coromandel také můžete najít spoustu krásných zákoutí a pláží. My jsme si prošli krátkou procházku po pobřeží těsně před soumrakem a rozhodně bylo co obdivovat. Za zmínku stojí i známá Hot water beach (pláž s horkými prameny). Na pláži zde přirozeně vyvěrají ze země prameny o teplotě 64 °C. Je možné si okolo nich postavit bazénky z písku a ty si nechat napustit horkou vodou. Výborné pro relaxaci. My jsme bohužel stihli už jen konec těchto lázní, pak je zboural příliv. Jo a na této pláži je naprosto normální, že si kromě plavek a dek lidé s sebou nosí i rýče. To je velice praktické, protože hrabat si bazének holýma rukama je dosti obtížné.




Saturday, November 16, 2013

Port Waikato

Port Waikato je krásné místo na západním pobřeží, kde jsme až donedávna bydleli. Jsou tam velké vlny, které lákají surfaře, písečné duny a krásná stezka podél pobřeží.

Je to trochu zapomenutý kraj, který, až na mořské pobřeží, okupují ovce, krávy a kachny. Krajem protéká řeka Waikato. Ta je se svými 425 km nejdelší řekou na Zélandu a v Port Waikatu se vlévá do Tasmanova moře. Slovo Waikato pochází z jazyka maorského obyvatelstva a znamená "plynoucí voda".

Pláže v Port Waikatu jsou kromě velkých vln zajímavé také svou barvou písku. Ta je na povrchu šedá místy až do černa, což je způsobeno obsahem železných částic přinesených z vulkanicky aktivních míst.
Kromě procházky po pláži lze v Port Waikatu absolvovat i túru po útesech, kde se lze dívat na svět z ptačí perpektivy a také se dostat na místa, která nejsou chůzí po pláži přístupná ani za odlivu.

Pobřeží s ústím řeky Waikato

Tmavý písek na plážích v Port Waikatu
Naše bouda budka
Mořský potvory, co na nás vykoukly při odlivu
Chcíplej tuleň

Saturday, November 9, 2013

Bangkok

EDIT: Podle posledních iformací město Bangkok stovřil bůh Višna a bydlí v něm Krišna

Naší jedinou zastávkou (když nepočítám Amsterdam, Taipei a Sydney) na naší cestě z ČR zpět na Zéland byla krásně přelidněná metropole a hlavní město Thajska s úžasným jménem Krungthepmahanakhon Amonrattanakosin Mahintharayutthaya Mahadilokphop Noppharatratchathaniburirom Udomratchaniwetmahasathan Amonphimanawatansathit Sakkathattiyawitsanukamprasit, zkráceně Bangkok.

Shodou okolností jsme do Bangkoku dorazili právě v období monzunových dešťů, což v praxi znamená, že každý den prší a na hladinách řek pluje směs zelených chaluh a odpadků, které při své cestě řeka odnesla. Letošlní záplavy naštěstí nebyly tak závažné jako v roce 2011, kvůli kterým zdražili pevné disky.


Řeka Chao Phraya v centru Bangkoku

Plavba po řece Chao Phraya je poměrně dobrý způsob jak se vyhnout ucpaným Bangkokským ulicím v době dopravní špičky, v době monzunů je navíc spojena se zajímavým adrenalinovým zážitkem. Ulice bangkoku jsou navíc ucpané prakticky pořád, takže cestu hromadnou dopravou, taxikem, příp. Tuk-tukem je lepší absolvovat někdy kolem půlnoci, nebo nejlépe vůbec. Další alternativou dopravy po Bangkoku je jedna linka metra a jedna linka nadzemky, které ale zpravidla nejedou na místa, na která jsme se potřebovali dostat. Poslední alternativou jsou motorky - taxíky, které jsme ale nevyužili, protože se Helča bála :-/

Náš nejlepší řidič a jeho Tuk-tuk
 Největší atrakce v Bangkoku už jsem vyjmenoval, teď už jen zbytek telegraficky:

V pozadí Great Palace, kde je všechno ze zlata a všude jsou sochy budhy
Nějaká další hrozněmoc stará památka s pěti věžema

Střecha další moc zajímavé památky

Jeden z mnoha plovoucích trhů, svého času částečně pod vodou
Hustota smogu nad královským městem s nevyslovitelným jménem nás naprosto ohromila a proto jsme se vydali i za hranice do ve své době neméně významné metropole Ayutthaya. Se svým milionem obyvatel se v 18. století řadila mezi největší města světa a její tehdejší sláva je jasně zřetelná z ohrormné koncentrace památek a turistů i dnes. Většina Thajských památek má překvapivě nepraktický tvar, většinou věžovitého tvaru, do kterého vedou malinkatá dvířka, do krerých je navíc potřeba vystoupat po neskutečně příkrých schodech. To zřejmě v praxi vyústilo k tomu, že se tato  prastará obydlí využívala povětšinou jen jako hrobky.

Cesta do Ayutthaya 3. třídou 100 km, 3 hod, 10 Kč

Budha v lese (moc známej)
Památka
Výhled z hrobky

Mega budha u županu
Památka
Památka
Přístav na ostrově Samet, kam jsme se jeli koupat
Pózování s čínskýma letuškama


Wednesday, November 6, 2013

Městečko Russell

Současné městečko Russell bylo prvním místem na Novém Zélandu, které bylo trvale osídleno kolonialisty. Nacházel se zde důležitý námořní přístav a námořníci, kteří připlouvali na Zéland, se zde mohli poprvé setkávat s maorským obyvatelstvem. Ti se chopili příležitosti a začali s nově příchozími obchodovat. Mohli nabídnout například dřevo či jídlo a zájem měli mj. o alkohol a zbraně. Vše se však zvrtlo a z Russellu se stalo sídlo neřesti nazývané "Hell hole of the Pacific" (Čertova díra v Pacifiku) bez zákona, plné prostitutek a opilých námořníků. Byl to jeden z nejdrsnějších a nejnebezpečnějších přístavů světa a i Charles Darwin, který Nový Zéland navštívil v roce 1835, se upřímně zděsil. Aby pomohl toto místo dát trochu dokupy, tak přispěl finančně na stavbu kostela, který je dnes nejstarším dochovaným svatostánkem na Novém Zélandu.
Dnes už to na Russellu vypadá o poznání mírumilovněji. Jedná se o oblíbené místo pro trávení letních dní, takže je zde veliké množství restauračních a ubytovacích zařízení. My jsme návštěvu stihli ještě před začátkem plné turistické sezóny a mohli jsme si vychutnat zdejší poklidnou atmosféru. 






Nejstarší kostelík na Zélandu (1836)

Monday, August 19, 2013

Cape Reinga

Skoro nejsevernějším a určitě největrnnějším místem Nového Zélandu je mis Reinga (Cape Reinga). V tomto místě se navíc oficiálně slévají vody tichého oceánu přicházející z východu a tasmánského moře, které omývá Nový Zéland ze západu. Pokud vás zajímá zda je poznat přesně ta linie, kde dochází k promíchávání vod, tak není :-) Pro Maory má místo především sporituální význam. Věřili (a možná i nadále někteří věří), že zde vstupují duše zemřelých do podsvětí. Cape Reinga je velice navštěvované místo. Přijede sem až 120 000 turistů za rok a v hlavní sezóně musí zdejší přiměřeně velké parkoviště čelit náporu až 1300 aut denně. My jsme měli docela štěstí, že jsme se sem vydali mimo hlavní sezónu a ještě ve všední den, takže jsme měli mys téměř sami pro sebe.


Cestou na Cape Reinga jsme navštívili místo, které jakoby bylo příbuzným Sahary. Písečné duny nás nalákali především možností na nich "surfovat". Bez patřičného vybavení to však nakonec pro nás nebylo uskutečnitelné. Nicméně i tak to byl zážitek. Skutečné duny z písku, do kterých se bořili nohy, prudký vítr, který nám hnal písek do očí, takže bez brýlí bychom zde asi nemohli být a taky déšť, který znenadání přišel a zase tak rychle odešel. To vše nám duny nabídly. Pak jsem také mohli vidět jak se vegetace pomalu snaží duny osídlit, ale jak ony vzdorují a zasypávají pískem každou známku života.



Na doporučení našich kamarádu jsem se vydali na krátkou vycházku z Cape Reinga na nedalekou pláž. Jelikož počasí bylo každou chvíli deštivé rozhodli jsem se pro kratší okruh. A protože máme rádi adrenalin, šli jsme podél moře po útesech. Pracně jsem se snažili dojít touto cestou až do cíle, nicméně v jednom místě to bez plavání v moři nebylo možné. Petr by to možná risknul a zkusil to přebrodit, mně se ale moc koupat nechtělo, tudíž jsem se museli kus vrátit zpět a jít kozí stezkou přes kopec. I tak to bylo dobrodružné. Odměnou nám byla krásná pláž s vlnami a pískem a se skoro zasypanou starou rybářskou sítí. Zde jsme
odpočívali a ti odvážnější z nás běhali ve vlnách.