Bydlet se tu dá různými způsoby. Spousta cestovatelů to dělá tak, že si koupí obytnou dodávku a bydlí v ní, což je zajímavé řešení na cestování a na léto, nicméně na zimu jsme se tohoto řešení docela báli (já bych tam prostě zmrzla). Ale stejně i s tou dodávkou musíte bydlet v motelu nebo kempu, protože přespávat v ní někde na parkovišti u cesty je zakázané a když na vás přijde policie tak vás to přijde draho, nicméně je to asi jedno z nejlevnějších ubytování. Mít pokoj v motelu, nebo backpackeru, jak se zde říká, je už poněkud nákladnější, proto jsme se snažili přijít na způsob, jak ušetřit a přitom nebydlet pod mostem.
Ze začátku se nám podařilo bydlet v motelu, kde jsme si ubytování každý den odpracovali. Bydlení to bylo hezké a určitě je to dobré řešení na kratší dobu nebo na dobu těsně před odletem z Nového Zélandu, kdy už třeba člověk nemá práci, ale zárověň nechce utrácet moc peněz za ubytování. Podle toho, s čím jsme se zatím setkali v dalších motelech byl motel Saltwater lodge naprosto úžasným místem situovaným v přímořské oblasti Paihia, takže procházky po pláži zaručeny. Čistá kuchyň a sprcha na každém pokoji (taktéž čistá, protože jsme si jí uklízeli sami, že:-) bylo něco, co jsem asi dokázali ocenit až později, když jsme zjistili jaké jsou podmínky v jiných motelech. Na pokoji bylo místo vždy pro 4 osoby, což je tak docela akorát. Občas se nám podařilo být na pokoji i sami, ale většinou jsme měli spolubydlící.
Po dvou týdnech jsme se přesunuli do backpackeru Hideaway lodge v Kerikeri a díky tomu, že jsem se rozmlsali, tak jsme byli docela zaskočeni zdejšími podmínkami. No když pominu fakt, že ze začátku jsme měli na pokoji 4 neuvěřitelně nepořádné Němce, tak už jen to, že bydlíte s dalšími 4 lidmi je pro dlouhodobější ubytování docela náročná varianta. Nicméně asi by se to dalo přežít kdyby vše ostatní bylo skvělé, ale bohužel to tak docela nebylo. V kuchyni, která byla společná pro celý backpacker, bylo čisto asi tam maximálně hodinu po každodenním úklidu, což bylo v době, kdy byli všichni v práci, takže když člověk přišel domů, už si musel vařit v kuchyni, kde se válely zbytky jídla naprosto všude, kde o sebe lidé občas zakopávali a kde byla kosa jak z nosa (jediné místo, kde zima nebyla, byl sporák, ale vzhledem k tomu, že každá druhá plotýnka nefungovala, tak to zrovna nebyla moc velká výhra). Koupelna také nepatřila mezi nejčistější místa, takže se docela divím, že se nám vyhly kožní choroby nohou. To vše by se dalo možná ještě nějakou dobu přežít, ale když se člověk vrátil z práce a jediné místo, kde mu nebyla zima bylo pod sprchou, tak to už bylo moc i na mě. V pokoji jsem mohla existovat snad jedině navlečena do pěti vrstev oblečení a zakrytá dekou, při jakékoliv jiné poloze jsem mrzla. Takže se ani nemůžete divit, že jsem si urychleně začali hledat jiné bydlení.
 |
| Tim's Boarding house |
Souhra náhod pomohla tomu, že jsme našli naše nynější bydlení, které je super. Bydlíme v malém domečku s dalšími třemi lidmi kousek od městečka Kerikeri. Máme vlastní pokoj s parádní postelí a výhledem na vinici, kde pracuje Petr, takže to má do práce doslova co by kamenem dohodil (pozn. musíme teprve vyzkoušet). Sice je ten barák postaven taky jen z nějakých krabic, jako většina domů na Zélandu, ale kupodivu se dá docela dobře vytopit našimi krásnými krbovými kamny, které máme v obývacím pokoji, takže je tu teplo!!! Máme možnost neomezeného přístupu na internet, což na Zélandu není zrovna samozřejmostí. Máme čistou kuchyň a koupelnu. Náš domácí je skvělý chlapík, který se o nás stará jako o vlastní. Dnes dokonce nasadil vlastní život, aby nás zbavil nežádoucího spolubydlícího Edy. Eda byla krysa, která bydlela v našem kredenci. Nevím jak dlouho nás Eda oblažoval svou přítomností, možná od začátku, možná přišel až po nás, ale mezi námi vidět večer jak se vám krysa prohání po kredenci je fakt na mrtvici. Dnes byl však Eda uloven neohroženým Timem a ubyt kamenem, takže je nás tu opět jen pět (poznámka pro milovníky zvířat, já taky nerada zvířecí smrt, ale zkuste jít v noci na záchod a bát se, že na vás z mísy bude koukat Eda, nebo že vám cestou skočí na nohy, brrr).
Zatím jsme teda vyzkoušeli několik ubytování a uvidíme co bude dál. Plánujeme zůstat v Timově domě ještě dalších 5 týdnů, kdy tu budu mít já práci a pak se uvidí, kam nás osud zavane.
