Saturday, November 16, 2013

Port Waikato

Port Waikato je krásné místo na západním pobřeží, kde jsme až donedávna bydleli. Jsou tam velké vlny, které lákají surfaře, písečné duny a krásná stezka podél pobřeží.

Je to trochu zapomenutý kraj, který, až na mořské pobřeží, okupují ovce, krávy a kachny. Krajem protéká řeka Waikato. Ta je se svými 425 km nejdelší řekou na Zélandu a v Port Waikatu se vlévá do Tasmanova moře. Slovo Waikato pochází z jazyka maorského obyvatelstva a znamená "plynoucí voda".

Pláže v Port Waikatu jsou kromě velkých vln zajímavé také svou barvou písku. Ta je na povrchu šedá místy až do černa, což je způsobeno obsahem železných částic přinesených z vulkanicky aktivních míst.
Kromě procházky po pláži lze v Port Waikatu absolvovat i túru po útesech, kde se lze dívat na svět z ptačí perpektivy a také se dostat na místa, která nejsou chůzí po pláži přístupná ani za odlivu.

Pobřeží s ústím řeky Waikato

Tmavý písek na plážích v Port Waikatu
Naše bouda budka
Mořský potvory, co na nás vykoukly při odlivu
Chcíplej tuleň

Saturday, November 9, 2013

Bangkok

EDIT: Podle posledních iformací město Bangkok stovřil bůh Višna a bydlí v něm Krišna

Naší jedinou zastávkou (když nepočítám Amsterdam, Taipei a Sydney) na naší cestě z ČR zpět na Zéland byla krásně přelidněná metropole a hlavní město Thajska s úžasným jménem Krungthepmahanakhon Amonrattanakosin Mahintharayutthaya Mahadilokphop Noppharatratchathaniburirom Udomratchaniwetmahasathan Amonphimanawatansathit Sakkathattiyawitsanukamprasit, zkráceně Bangkok.

Shodou okolností jsme do Bangkoku dorazili právě v období monzunových dešťů, což v praxi znamená, že každý den prší a na hladinách řek pluje směs zelených chaluh a odpadků, které při své cestě řeka odnesla. Letošlní záplavy naštěstí nebyly tak závažné jako v roce 2011, kvůli kterým zdražili pevné disky.


Řeka Chao Phraya v centru Bangkoku

Plavba po řece Chao Phraya je poměrně dobrý způsob jak se vyhnout ucpaným Bangkokským ulicím v době dopravní špičky, v době monzunů je navíc spojena se zajímavým adrenalinovým zážitkem. Ulice bangkoku jsou navíc ucpané prakticky pořád, takže cestu hromadnou dopravou, taxikem, příp. Tuk-tukem je lepší absolvovat někdy kolem půlnoci, nebo nejlépe vůbec. Další alternativou dopravy po Bangkoku je jedna linka metra a jedna linka nadzemky, které ale zpravidla nejedou na místa, na která jsme se potřebovali dostat. Poslední alternativou jsou motorky - taxíky, které jsme ale nevyužili, protože se Helča bála :-/

Náš nejlepší řidič a jeho Tuk-tuk
 Největší atrakce v Bangkoku už jsem vyjmenoval, teď už jen zbytek telegraficky:

V pozadí Great Palace, kde je všechno ze zlata a všude jsou sochy budhy
Nějaká další hrozněmoc stará památka s pěti věžema

Střecha další moc zajímavé památky

Jeden z mnoha plovoucích trhů, svého času částečně pod vodou
Hustota smogu nad královským městem s nevyslovitelným jménem nás naprosto ohromila a proto jsme se vydali i za hranice do ve své době neméně významné metropole Ayutthaya. Se svým milionem obyvatel se v 18. století řadila mezi největší města světa a její tehdejší sláva je jasně zřetelná z ohrormné koncentrace památek a turistů i dnes. Většina Thajských památek má překvapivě nepraktický tvar, většinou věžovitého tvaru, do kterého vedou malinkatá dvířka, do krerých je navíc potřeba vystoupat po neskutečně příkrých schodech. To zřejmě v praxi vyústilo k tomu, že se tato  prastará obydlí využívala povětšinou jen jako hrobky.

Cesta do Ayutthaya 3. třídou 100 km, 3 hod, 10 Kč

Budha v lese (moc známej)
Památka
Výhled z hrobky

Mega budha u županu
Památka
Památka
Přístav na ostrově Samet, kam jsme se jeli koupat
Pózování s čínskýma letuškama


Wednesday, November 6, 2013

Městečko Russell

Současné městečko Russell bylo prvním místem na Novém Zélandu, které bylo trvale osídleno kolonialisty. Nacházel se zde důležitý námořní přístav a námořníci, kteří připlouvali na Zéland, se zde mohli poprvé setkávat s maorským obyvatelstvem. Ti se chopili příležitosti a začali s nově příchozími obchodovat. Mohli nabídnout například dřevo či jídlo a zájem měli mj. o alkohol a zbraně. Vše se však zvrtlo a z Russellu se stalo sídlo neřesti nazývané "Hell hole of the Pacific" (Čertova díra v Pacifiku) bez zákona, plné prostitutek a opilých námořníků. Byl to jeden z nejdrsnějších a nejnebezpečnějších přístavů světa a i Charles Darwin, který Nový Zéland navštívil v roce 1835, se upřímně zděsil. Aby pomohl toto místo dát trochu dokupy, tak přispěl finančně na stavbu kostela, který je dnes nejstarším dochovaným svatostánkem na Novém Zélandu.
Dnes už to na Russellu vypadá o poznání mírumilovněji. Jedná se o oblíbené místo pro trávení letních dní, takže je zde veliké množství restauračních a ubytovacích zařízení. My jsme návštěvu stihli ještě před začátkem plné turistické sezóny a mohli jsme si vychutnat zdejší poklidnou atmosféru. 






Nejstarší kostelík na Zélandu (1836)